Zvířátka‚ ale hlavně KONĚ

Nemoci koní

 

Ataxie u koní

Ataxie je porucha koordinace. Projevuje se širokým postojem a nekoordinovanými pohyby hlavy, těla nebo končetin. Kůň dělá např. příliš dlouhé kroky a více či méně se potácí. Ataxie může mít mnoho různých příčin, jednou z nich je např. porucha mozečku (část mozku, kde je centrum pro rovnováhu) nebo vnitřního ucha. Dále může být příčinou porucha funkce kdekoliv na míše nebo v mozku.

Nejznámější je zřejmě ataxie hříbat, která má původ v porušení míchy. K té se později vrátíme. Nejprve si rozebereme jiné příčiny, které bychom neměli přehlížet.

Začněme u cévních příhod. Při úrazech hlavy může dojít ke krvácení do nervové tkáně, které vyvolává menší či větší problémy. I u koní občas dochází k "mrtvici", tzn., že dojde k ucpání některé z cév dodávající krev do mozku a tím vznikne nedostatek živin a kyslíku v místě cévou zásobovaném. Projevy se potom odvíjejí od toho, které místo mozku je postiženo.

Co se týče infekcí, mohou ataxii způsobit různé virové, bakteriální i parazitární onemocnění. I z tohoto důvodu je nutné koně pravidelně odčervovat nebo ještě lépe, jste-li pečlivý chovatel, pravidelně nechat vyšetřit trus na přítomnost parazitů. S dovozem koní se občas v Evropě objevují i onemocnění dříve u nás neznámá, která pocházejí z Ameriky a jiných částí světa.

O úrazech se asi není ani potřeba se zmiňovat. Záleží na vážnosti úrazu a na tom, která část těla je postižena. Někdy se kůň zcela uzdraví, někdy mu zůstane postižení na celý život - např. právě ataxie, někdy mu není pomoci sebelepší lékařskou péčí a je nutné ho utratit.

Vrozené abnormality stavby nebo funkce především obratlů jsou sice vzácné, ale nelze na ně zapomínat. O různých otravách ani nemluvě a nádorová onemocnění nevyjímaje.

Nyní k tzv. Wobblerovu syndromu. Je to onemocnění krční míchy postihující koně různých plemen a věkových kategorií. Jeho zvýšený výskyt je zaznamenán u plnokrevných koní ve věku mezi několika měsíci a 4 lety. "Wobbler", česky kývání zádi, je typickým příznakem tohoto onemocnění. Pro toto onemocnění je také typické zhoršování ataxie. Postiženi jsou většinou koně většího vzrůstu nebo ti, kteří prodělali rychlý vývoj. Za příčiny jsou považovány genetické faktory, překrmování bílkovinami a energií. Pro potvrzení tohoto onemocnění je nutné udělat rentgenové snímky krční páteře.

Pro majitele koně nebo někoho, kdo chce koně teprve koupit, však není příčina ataxie důležitá tolik, jako samotný fakt, že kůň touto poruchou trpí. Kůň s ataxií je totiž naprosto nevhodný pod sedlo. Hrozí nebezpečí, že kůň s jezdcem na vyjížďce upadne a jezdce nebo i sebe poraní. Jede-li jezdec na vyjížďku sám, je to velký hazard. Nebezpečí ale samozřejmě hrozí i na jízdárně. Nekoordinované pohyby jsou však nežádoucí i při jiném využití koně. Nakonec tedy nezbývá, než se smířit s tím, že takový kůň je vhodný pouze do výběhu jako ozdoba okolní krajiny nebo na procházky na vodítku. Svou roli však příčina ataxie hraje v možnosti budoucího využití koně. Je-li onemocnění původu infekčního nebo po úrazu, stav koně se může v určitých případech zlepšit. Jedná-li se však o zmiňovaný Wobblerův syndrom nebo jiné onemocnění, kdy jde o poškození míchy tlakem, je prognóza velmi nepříznivá.

Kupujete-li koně a máte podezření, že koordinace pohybu není zcela normální, projevy ataxie se dají některými zkouškami zvýraznit. Patří k nim přizvednutí hlavy koně při chůzi ze svahu nebo na šikmé ploše či prudké zastavení koně v klusu. Můžeme zkusit stojícího koně vychýlit do strany za ocas, zvednout mu jednu přední končetinu a donutit ho poskočit na té druhé, atd.

Ataxie je velmi závažná diagnóza. Proto doporučuji majitelům takových koní, aby se poradili s veterinářem zabývajícím se koňmi o možné příčině, z toho vyplývající léčbě a budoucím využití koně.

Dechová nedostatečnost

  Příznaky

• Zvýšená dechová frekvence, ztížené dýchání

• Pacient dýchá celým tělem a namáhavě, má rozšířené nozdry, dýchavičnost stružku

• S prohlubující se dechovou nedostatečností ustrašený výraz v obličeji koně

• Nedostatek kyslíku způsobuje namodralé zbarvení sliznice dutiny ústní

Dechová nedostatečnost je označení pro výrazné narušení dýchacích orgánů a v každém případě vyžaduje veterinární vyšetření provedené tudíž den. Silná dechová nedostatečnost(dušení) je neodkladnou záležitostí. Existuje více možných příčin. Alergické otoky hrtanu, např. po bodnutí hmyzem, mohou omezit průchodnost dýchacích cest, krvácení v hrudníku nebo expanzitivní procesy v břišní dutině mohou mít za následek zúžení plic. Častou příčinou je chronický kašel(pozn. překl.:dušnost, COPD), který se za nepříznivých podmínek, např. při velkém fyzickém zatížení koně za teplého vlhkého počasí , zhoršuje až na záchvaty podobné astmatu. Takovým pacientům většinou pomohou pouze ihned podané vysoké dávky kortikosteroidů.V praxi však bohužel kortikosteroidy nebývají snadno po ruce, protože laikové je kvůli domnělým vedlejším účinkům nesmějí používat, Těžká dechová nedostatečnost však ohrožuje život koně. tento stav je třeba ihned objastnit a ještě rychleji ošetřit. Pro léčbu je rozhodující efektivita, ne alternatiní ideologie. Vedlejší účinky krátkodobě podávaných kortikosteroidů jsou při kontrolovaném použití nulové. Přesto je třeba hledat další možnosti. v případech chronického kašle je většinou jedinou šancí na přežití změna ustájení koně. Potřebný bezprašný venkovní odchov (podestýlka z hoblin nebo papíru, mokré seno, travní senáže, produkty se sušené trávy).

Podobná onemocnění:

S podobnými příznaky snad neexistuje žádné onemocnění. Je ale důležité považovat za závažný i případ sebemenší dechové nedotatečnosti!

Opatření:

• neodkladná záležitost

• V každém případě ihned informovat veterinárního lékaře.

• Až do příchodu odstranit vše, co koně dráždí a tím zvyšuje jeho potřebu kyslíku.

• Žádný zbytečný pohyb!

• Podle možností koně netransportovat.

• V létě koni zajistit stín. Při vysokých venkovních teplotách pomůže chladná voda, ale namáčíte pouze končetiny, a to po malém bezstresovém navyknutí

 

Dermatofytózy

  Dermatofytózy
Jedná se o povrchové plísňové onemocnění. Způsobují ho většinou plísně rodu Microsporum a Trichophyton, které jsou typickými "parazitujícími" plísněmi, žijícími na zrohovatělých částech kůže (pokožky) a na srsti. Onemocnění můžeme znát také pod názvy mikrosporóza nebo trichofytóza, nesprávně se používá mezi laiky název "herpes".
Dermatofytózy jsou velmi nakažlivé, přenášejí se přímým kontaktem nebo různými předměty (čištěním, postroji, dekami, stěnami stájí, ohradami apod.). Plísně totiž ve formě spór dokážou v prostředí na předmětech přežít i několik let.

Kteří koně onemocní
Tyto plísně nejsou schopné napadnout neporušenou kůži zdravého jedince; aby kůň viditelně "onemocněl" však stačí, když jeho kůže bude narušená mytím šampóny, nějakými odřeninami nebo selže její obranyschopnost. Stejně tak onemocní častěji koně s narušenou imunitou, koně mladí či staří nebo nemocní. Plísně nejdříve napadnou odumřelé chlupy nebo kůži, pak vylučují toxické zplodiny, kterými narušují další okrsky kůže a srsti a mohou se rozšiřovat do větší plochy.

Jak dermatofytózy poznáme
Napadnuté koně většinou poznáme podle malých "uzlíků" s naježenou srstí a tvorbou stroupků. V kůži plísně začnou vyvolávat zánětlivé změny, pokud postihnou chlup a chlupový folikul, chlup se láme a vypadává. Pro plísně je často charakteristické pomalé rozšiřování postiženého místa do kruhu; uvnitř kruhu časem začne srst znovu růst. Pokud kruhy začnou splývat, tvoří velké "mapy". Jindy se netvoří kruhy, srst vypadává ve větších plochách. Postižené místo začne svědit, kůň se škrábe a rozedírá si kůži do krve. Může pak vzniknout těžký bakteriální zánět kůže.
Co je třeba dělat
Průkaz plísně provádí veterinář tak, že z okraje léze vytrhne chlupy a nechá je kultivovat na speciálních živných půdách, popřípadě je vyšetří pod mikroskopem. Může také provést seškrab kůže a vyšetřit ho.
V lehčích případech se mohou koně uzdravit sami, ale někdy se celý stav může velmi zkomplikovat bakteriální infekcí.

• Trichofytóza na zádi koně.

Nákaza se může přenášet i na lidi a je povinné hlášení.
Postižení koně i celé stáje se izolují, veterinář určí léčbu jednak celkovou (vakcinace, podávání přípravků proti plísním), jednak lokální (potírání postižených míst speciálními přípravky). Všechny předměty, které přišly do styku s nemocným koněm, je nutné spálit nebo dezinfikovat, stáje, ohrady, výběhy se musí také zdezinfikovat přípravky ničícími plísně.

Edém plic

Edém plic
Jde o nahromadění tekutiny, prosáklé z krve v plicích, a to buď přímo v plicních sklípcích nebo v plicní tkání.

Příčiny:
- často počáteční stádium zánětu plic;
- jedna z forem afrického moru koní, což je velmi nebezpečná virová infekce koní, která, naštěstí, u nás nebyla zjištěná už několik desítek let;
- těžké srdeční vady a srdeční nedostatečnost, při nich stoupá hydrostatický tlak v plicních kapilárách a tekutina z krve se doslova protlačí z cév do sklípků;
- zpomalení odtoku krve z plicních cév také způsobuje zvýšení hydrostatického tlaku v těchto cévách a prostup tekutiny z krve do plic; stává se to například tehdy, když kůň dlouho leží;
- alergické reakce (anafylaktický šok), kdy se zvyšuje prostupnost cévních stěn pro tekutiny;
- nadměrný příjem tekutin;
- přeplnění krevního oběhu solnými roztoky (nadměrné infuze);
- někdy při poruchách nervového systému (úraz hlavy) nebo po narkóze, příčiny nejsou jasné;
- přidušení (transporty v teplých, nevětraných, malých prostorách!);
- někdy při přehřátí či úžehu v nadměrně teplém a vlhkém prostředí;

Jak se projevuje:
- kůň se často třese a jinak projevuje strach,
- jeho sliznice jsou cihlově červené nebo namodralé (cyanotické),
- špatně se jim dýchá (dyspnoe),
- v jugulární žíle se může hromadit krev,
- tepová frekvence jde často až nad 100 tepů/minutu,
- veterinář při poslechu plic slyší charakteristické praskoty,
- v konečném stádiu lze pozorovat bílý nebo načervenalý (krev) pěnovitý výtok z nosu.

Co dělat:
Pokud je kůň přehřátý, je třeba ho ihned převést do stínu, uklidnit ho a opatrně chladit. I v jiných případech je třeba koně nechat v klidu, ve stínu, dopřát mu dostatek čerstvého vzduchu. Je třeba ihned volat veterináře, který může dále zasáhnout nebo bude zjišťovat jinou příčinu edému a léčit ji.

EIPH

 

EIPH
Je to zkratka z anglického "exercise induced pulmonary hemorrhage", což znamená zátěží vyvolané krvácení do plic. Konkrétně se jedná o poškození plicních kapilár a prostupu krve do plicních sklípků a konečných průdušinek. Je to stav, který postihuje především dostihové koně při rychlém tréninku nebo přímo v dostihu a to jak cvalové koně, tak klusáky. Podle amerických statistik prý EIPH trpí až 60 % plnokrevných koní v tréninku a 30 % amerických klusáků. V Evropě taková statistika není, ale zdá se, že procenta budou o trochu nižší.

Proč k EIPH dochází?
Zatím nebylo nijak dokázáno, že se na vzniku tohoto onemocnění podílí typ dráhy, ustájení nebo tréninku koně. Zdá se však, že rozhodujícím faktorem je rychlost a to rychlost přes 14 m/s = 840m/min.
Jak přesně však tato rychlost na stěny kapilár v okolí plic působí a proč ke krvácení dojde, není dosud přesně zjištěné. Předpokládá se však jistá predispozice těchto koní k EIPH - dostihoví koně jsou od mládí podrobeni velmi náročnému tréninku, kde musí podávat své maximální výkony, žijí převážně zavřeni ve stájích, ne vždy za vyhovujících bioklimatických podmínek - a to je nejlepší prostředí pro průběh infekčních a alergických onemocnění, která často nemusejí být pozorována nebo se na ně neklade patřičný důraz. Dochází však k poškozování koncových úseků dýchacích cest, které jsou velmi citlivé. Při velké rychlosti při tréninku nebo v dostihu pak změnou tlaku v této oblasti "snadno" popraskají kapiláry a dojde ke krvácení do plic.

Jak se EIPH projevuje?
Většinou koně nekrvácejí z nozder a diagnózu lze potvrdit pouze endoskopem, kterým se najde krev na dně průdušnice. Vyšetření musí proběhnout do 90 minut po zátěži, protože krev (které není mnoho) je pak řasinkami dýchacích cest posouvána směrem k tlamě a kůň ji polkne. Zatím se ani neví, do jaké míry může EIPH ovlivňovat výkonnost koně.

Terapie - největší problém
Toto onemocnění se ošetřuje lékem, který je na mnoha místech (i v Evropě) považován za doping (používá se však legálně na některých místech Severní Ameriky). Tento lék, furosemid, se tam používá i preventivně před dostihem, protože snižuje krevních tlak v plicních kapilárách. Jeho vliv na výkonnost zatím nebyl spolehlivě potvrzen.

Ekzémy

 

Pod pojmem ekzém rozumíme povrchový zánět kůže, který je často provázen svěděním a hojí se bez jizev. Akutní ekzém poznáme podle zčervenání (což na pigmentované kůži často není vidět), svědění, tvorby „lišejů“, šupin, mokvání, tvorby puchýřků nebo neštoviček, nakonec se tvoří krusty. Pokud je ekzém chronický, všechny popsané změny mohou být stejné, jen méně výrazné, kůže však může začít praskat a vznikne hluboký zánět kůže (hluboká dermatitida). Postižené místo může být tmavší v důsledku nadměrné pigmentace. Ekzémy jsou často spojovány s alergiemi (a označují se tak jako alergické dermatitidy), kdy do kůže pronikne alergen a vyvolá v ní onen zánět. Ekzém se pak obvykle šíří i poté, co alergen už dávno nepůsobí. Ekzém však může vzniknout i tehdy, když určité místo kůže je neustále drážděno určitými látkami (prací prášky v dečkách, repelenty, oleje, tuky apod.), které snižují obranyschopnost kůže a vyvolávají její záněty.

 

Podle příčiny rozeznáváme u koní několik různých ekzémů:
– Letní ekzém (obr. 1), což je alergický ekzém, objevující se na horních částech těla. Příčinou je alergie na bodavý hmyz, konkrétně komár Culicoides spp. Předpokládá se genetická predispozice této alergické reakce. Postižená je oblast hřívy, hřbetu, kořen ocasu, méně boky a břicho; kůže silně svědí, kůň se škrábe a láme si tak srst a žíně („potkaní ocas“). Na kůži najdeme puchýřky, které praskají, vysychají, tvoří se krusty, kůže je ztluštělá, někdy praská. Škrábáním si do ní kůň zavleče baktérie a mohou se objevovat i hnisavé změny. Onemocnění se na podzim uklidní, ale další „komáří sezónu“ se znovu objeví.

– Sedlový ekzém, který vzniká v oblasti sedla a jiných postrojů. Jeho příčinou je často pot, špína, nedostatečná péče a tlak postrojů a sedla. Postižená místa jsou zpočátku citlivá na tlak, oteklá, vypadává na nich srst, poté se objevují puchýřky i abscesy. Pokud ekzém trvá déle, kůže zhrubne a může vzniknout bolestivý „sedlový otlak“.

– Podlom je vlastně ekzém v oblasti spěnky. Také začíná jako zčervenání, na které navazuje tvorba a praskání puchýřků, mokvání, pokud trvá dlouho, kůže zhrubne a tvoří se hrubé mozoly, které mohou praskat a dále mokvat (častější u chladnokrevníků). V této oblasti se do porušené kůže často dostanou baktérie, které celý stav ještě zhorší. Příčinou bývá vlhkost a špína (špatná péče, nevhodné ustájení), často i neošetřované rousy. Možné jsou i alergické reakce (např. na mláto).

– Alergie na vdechnuté látky, kontaktní alergie je u koně vzácná a pokud se vůbec vyskytuje, projevuje se podobně, jako výše popsané případy.

– Alergie na krmivo není u koní častá. Je charakteristická vznikem kopřivky (obr. 2). Po těle koně se rychle objevují pupínky, které svědí, mohou se slévat do větších ploch a mohou se z nich tvořit puchýře. U koně často postihují končetiny a kořen ocasu.
– Alergie na léky. Kůň může být v podstatě alergický na jakékoli léky, nejčastěji jsou to antibiotika, sulfonamidy, protizánětlivé látky, antiparazitika i vakcíny. Reakce je podobná kopřivce, někdy může dojít k prudkému otoku hlavy a dokonce i k „astmatu“ – tedy k zúžení dýchacích cest - a k následnému dušení.

Léčba
Léčba těchto onemocnění může být složitá a zdlouhavá. V první řadě je třeba zjistit příčinu ekzému a odstranit ji. Někdy veterinář aplikuje látky potlačující alergické reakce (antihistaminika, kortikoidy), v případě bakteriální komplikace i antibiotika. Většinou je třeba tuto celkovou léčbu podpořit i lokálním ošeřením postižené kůže podle rad veterináře. Často bývá nezbytné změnit i hygienické zvyklosti, někdy i životní prostředí koně.

Hniloba Střelu

 

Jedná se o postižení rohoviny kopytního střelu, na kterém se podílí
- nevhodné vnější podmínky (macerace v moči či výkalech, nedostatečná péče o kopyta),
- "vnitřní" podmínky (nekvalitní rohovina, těsné kopyto) a
- baktérie.

Kromě střelu (především střední střelová rýha) může být postižené i chodidlo a rohová stěna, především tehdy, když jsou chráněné různými podložkami nebo vložkami do podkov. Všechny uvedené faktory nejdříve naruší přirozenou odolnost rohoviny střelu a pak pronikají z povrchu do hloubky rohoviny.
Jak poznat hnilobu
Postiženou rohovinu lze poznat podle šedočerného mazlavého povlaku, který charakteristicky páchne. Pokud je hniloba tak hluboká, že dosáhne až na škáru, je bolestivá a může při pohybu (především po měkkém povrchu) vyvolat kulhání.

Co proti ní dělat
Hnilobu lze léčit zlepšením stájové hygieny, dostatečným pohybem koně (který podporuje rozšiřování i prokrvování střelu a celého chodidla). Je třeba důkladně vyčistit postižené rýhy, popřípadě postiženou rohovinu snést kopytním nožem. Poté se aplikuje například jodoforméter, modrá skalice nebo jiné dezinfekční prostředky a rýha se vyplní gázou. To vše se provádí, dokud není rohovina dostatečně suchá. Je třeba dát pozor i na nadměrné vysušení rohoviny, protože příliš suchá rohovina je opět velmi náchylná na infekční původce i chemikálie z prostředí.

Klouby koní, jejich poškození a regenerace

Onemocnění pohybového ústrojí koní přímo ovlivňují jejich sportovní využití i výkonnost a jsou pravděpodobně nejčastější příčinou ukončení kariéry mnoha sportovních koní. Tato onemocnění jsou v úzkém vztahu k postoji končetin, podkování, výživě a způsobu využití koní. Velmi často jsou důsledkem nepřiměřené zátěže, nevhodného tréninku či poranění, které jsou příčinou vývinu akutních a chronických zánětů kloubů a šlach. Následkem těch pak často dochází k degenerativním změnám na kloubech.

U zdravých jedinců je povrch kloubní jamky a kloubní hlavice pokryt vrstvou hyalinní kloubní chrupavky, která má za úkol nejen chránit kloubní plochy proti mechanickému tření při ohýbání kloubů, ale i proti nárazům při pohybu jedince. Kloubní chrupavka je tvořena buňkami tzv.chondrocyty, jež jsou obklopeny mezibuněčnou (extracelulární) hmotou obsahující vodu, kolagen a proteoglykany (složené cukry vázané na bílkoviny). Kloubní pouzdro je vyplněno synoviální tekutinou, která má za úkol mazání kloubu a tím minimalizaci tření. Synoviální tekutina navíc vyživuje chrupavku a odvádí odpadní látky, protože chrupavka je bezcévní podpůrná pojivová tkáň a nemá vlastní krevní zásobování. To je též příčina, proč se poškozená chrupavka velmi špatně hojí.

Bez ohledu na příčinu kloubního onemocnění dochází k problémům při zmenšení množství synoviální tekutiny v kloubu, což způsobuje jeho nedostatečné promazávání a tím narušování chrupavky. Při jejím rozsáhlém poškození pak dochází k velmi bolestivému přímému tření kostí v kloubu a k degenerativním změnám na kloubu. 

Lze těmto onemocněním předcházet nebo alespoň v případě výskytu zmírnit jejich negativní následky?

Pro odstranění či zmírnění zánětu se podávají nesteroidní antiflogistika (antiflogistikum = protizánětlivě působící látka), která mají zároveň i analgetický (protibolestivý účinek). Ve výjimečných případech se volí podávání steroidních antiflogistik (kortikosteroidů). V obou případech se vyskytují nežádoucí vedlejší účinky, kortikosteroidy mají dokonce negativní vliv na kloubní chrupavku.

V posledních letech se jak v humánní tak ve veterinární medicíně prosazuje podávání tzv. chondroprotektivních (chrupavku chránících) preparátů; dnes přesněji označovaných jako SYSADOA (Symptomatic Slow Acting Drugs in Osteoarthrosis). Mezi tyto látky lze řadit např. kyselinu hyaluronovou, kolagenní hydrolyzát, glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, methylsulfonylmethan aj. Při používání těchto látek dochází k potlačení či zastavení dalšího rozvoje degenerativních změn a k regeneraci kloubní chrupavky.

Látky SYSADOA ovlivňují metabolické změny v poškozené chrupavce, většina jich je schopná stimulovat produkci proteoglykanů, inhibují proteolytické enzymy a působí protizánětlivě. Jejich klinická účinnost nastupuje pozvolna po dobu 7 – 8 týdnů, nejvýrazněji však kolem 12 týdne.

V současné době je na český trh uváděn nový chondroprotektivní přípravek ALAVIS DUAL. Jedná se o intenzívní kloubní výživu pro koně a pony obsahující glukosamin sulfát a chondroitin sulfát, která zajišťuje ochranu a regeneraci kloubů.

Glukosamin sulfát a chondroitin sulfát jsou v těle využívány pro tvorbu proteoglykanů. Proteoglykany se nachází téměř ve všech tělních tkáních, zejména však (jak bylo již dříve řečeno) v mezibuněčné hmotě chrupavky. Proteoglykany jsou bílkoviny obsahující velmi pevně (kovalentně) vázanou cukernou složku (glykosaminglykany - GAG). GAG jsou schopné vázat velké množství vody a působí jako výplně nebo mazivo pro pojivové tkáně. Když dojde k poškození chrupavky, poklesne množství GAG. Tím se sníží obsah vody v chrupavce, což je příčinou dalšího mechanického poškozování kloubu.

Glukosamin sulfát je nízkomolekulární látka, po orálním podání se snadno vstřebává a vestavuje do poškozené kloubní chrupavky. Glukosamin sulfát vykazuje vlastní protizánětlivé účinky, stimuluje in vitro syntézu proteoglykanů a má důležitou roli v metabolismu kloubní chrupavky a synoviální tekutiny (inhibuje enzymy podílející se na biodegradaci chrupavky).

Chondroitin sulfát je makromolekulární látka. Vzhledem k větší velikosti molekuly je resorpce a dostupnost pro organismus nižší, vstřebané molekuly jsou však vysoce chondroprotropní a ukládají se v kloubní chrupavce. Kromě účasti na tvorbě proteoglykanů chondroitin sulfát též inhibuje kolagenolytickou aktivitu.

Koliky

 

Koliky patří k nejčastějším trávicím problémům, které se u koní vyskytují. Jsou velmi nebezpečné a za určitých nepříznivých okolností mohou skončit i smrtí.
Koliky jsou vyvolány zablokováním trávicího ústrojí a mohou být jak pouze mírné, tak i poměrně velmi prudké. Koně při nich rozbolí břicho. Většina případů koliky se dá velmi dobře ošetřit a zvládnout, jsou však také některé druhy tohoto onemocnění, jejichž následkem je uhynutí.
Koně, kteří stojí ve stáji, bývají kolikou postiženi mnohem častěji než koně, kteří tráví den i noc na pastvině. Kůň je býložravec a ve volné přírodě mu většinu času zabere jenom jedna činnost - pastva a přecházení z jedné louky na druhou. Jeho krmení se skládá vždy jen z malé porce trávy, tedy z lehké, méně energetické potravy, což podporuje jeho dobré trávení.
Kůň, stojící ve stáji, zůstává často 22 hodin denně zavřený a téměř vůbec se nepohybuje. Během dne dostane třikrát větší porci krmení, takže ve velmi krátké době sežere velké množství mimořádně energetické potravy. A navíc je tato potrava (oves, seno a sláma) mnohem sušší než šťavnatá tráva na loukách. Není divu, že za těchto okolností snadno trpí zácpou.
Odmítá-li kůň krmení, musíte ho začít dobře pozorovat. Příčinou totiž může být počínající zácpa. Jakmile má kůň nějaké bolesti, třeba jen lehké, lze na něm poměrně rychle zpozorovat určité změny chování - projevuje se pod sedlem vyčerpaně, je podrážděný a nechce se mu pracovat.
Při silných bolestech hrabe kůň předníma nohama a zadníma se šťouchá do břicha. Stále obrací hlavu dozadu a vypadá to, že si prohlíží slabiny. K častým symptomům patří, že se začne potit. Kůň postižený kolikou nevydrží v jedné poloze - vyčerpaně si lehne, válí se po zemi, pak zase vstane a znovu si lehá. Tyto na první pohled patrné příznaky se však vyskytují jak u koliky, tak u jiných onemocnění, která jsou spojena s výraznými bolestmi břicha.
V každém případě musíte zavolat veterináře a popsat mu všechny příznaky, které se u koně projevují. Jen na základě toho může veterinář nejlépe posoudit a odhadnout jak je situace vážná. Koliky se vyskytují relativně dost často a mnozí majitelé koní mají sklon symptomy zlehčovat. Kolika se však může během několika málo hodin dramaticky zhoršit a kůň se rázem ocitá v přímém ohrožení života.
Kůň, který se opakovaně válí po zemi, naříká a nevěnuje pozornost svému okolí, trpí určitě velmi prudkými bolestmi. V takovém případě není proč váhat - okamžitě musíte zavolat veterináře.
Proti kolikám sice neexistuje žádný stoprocentně účinný prostředek, ale prevencí je možné udržovat riziko jejich propuknutí na minimu. Zejména koně, kteří již někdy koliku dostali, jsou ohroženi vysokým rizikem recidivy.
Dbejte na to, aby váš kůň měl každý den dostatek pohybu. Nemáte-li možnost každodenního ježdění, zajistěte svému koni alespoň otevřené stání nebo se postarejte, aby se přes den dostal na pastvinu.
Strava vašeho koně má rozhodující význam pro jeho zdraví. Dávejte mu seno nebo trávu a méně koncentrovaných a energeticky bohatých potravin jako je oves. Rozdělte mu denní dávku krmení na tři menší porce. Neměňte koni složení stravy ze dne na den, nýbrž ho převádějte na novou stravu vždy postupně. Dbejte na to, aby váš kůň měl vždy k dispozici dostatek čerstvé vody.
Koliky jsou vyvolány různými příčinami. Jedním z poměrně častých důvodů jsou tzv. vlčí zuby. Nerovnoměrným opotřebováním zubů vznikají totiž na stoličkách ostré hrany, které koni neumožňují dostatečně rozžvýkat potravu, což mu způsobí potíže s trávením. Jinou příčinou bývá napadení různými hlísty. Musíte nechat svého koně pravidelně odčervovat a jednou za rok byste mu měli nechat zkontrolovat zuby.

Letní vyrážka

 

Letní vyrážka, tak bývá označována alergická reakce na bodnutí hmyzem, zejména čeledi Culicoides. Sezónní charakter je spojen s dobou výskytu hmyzu. S onemocněním se setkáváme od dubna do konce října. Neexistuje žádná plemenná dispozice, častější výskyt se však popisuje u poníků (zejména plemene islandský nebo velšský pony). Většinou jsou postižená zvířata starší 4 let, s přibývajícím věkem se intenzita klinických příznaků stupňuje.

Alergie se vytváří na produkty slinných žláz zejména rodu Culicoides (pakomárci), ale můžeme se setkat i s alergii způsobené jinými druhy bodavého hmyzu- muchničky (č. Simulidae), ovádi (č. Tabanidae), bodalky (č. Stomoxidae). Pakomárci jsou velmi drobný dvoukřídlý hmyz o velikosti 1-6mm, kteří se vyskytují zejména v zalesněných pahorkatinách a v horách s vlhkým podnebím a v blízkosti vodních toků a stojatých vod, s maximem letové aktivity ráno a navečer.

Klinické příznaky: Postižené jsou zejména dorzální části zvířete( hlava, hříva, krk, hřbet, ocas). Intenzivní pruritus (svědění) vede k neustálé traumatizaci kůže zvířetem. Zvíře si vydrbává hřívu, ocas, v oblasti krku a hřbetu se objevují papuly- velké ploché kulaté otoky, které se následkem úporného tření mění v prasklinky a krusty bez srsti. Vytváří se záhyby zhrublé kůže na krku, kohoutku a kořeni ocasu, ocas je často úplně holý bez žíní. Pot, prach a jiné nečistoty onemocnění zhoršují. Pro diagnostiku onemocnění jsou typické klinické příznaky a sezónnost. Je však potřeba vyloučit přítomnost jiných ektoparazitů, které mohou vyvolat podobné klinické příznaky (svrab, vši, všenky), prosté pobodání hmyzem, plísně, kontaktní alergie.

Terapie: Nejúčinnější způsob léčby spočívá v zabránění kontaktu zvířete s hmyzem. V době největší aktivity pakomárků (ráno, večer) držíme koně ve stáji, jemná síť v oknech stáje omezí průnik obtížného hmyzu do stáje, vhodné je větrání stáje ventilátory-vyšší proudění vzduchu.( Nenechávejte však svého koně stát v průvanu.) Napáječky a žlaby držíme v čistotě, zbytky krmiv pravidelně odstraňujeme. Na pastvině používáme repelenty, vhodnou ochranou jsou i letní síťované deky, síťky na oči a uši. Pakomárci nejsou schopni tolerovat vyšší proudění vzduchu než 6 km/hod, proto je vhodné držet zvíře na větrném suchém místě, dále od lesních porostů a stojatých vod. Převezení koně do jiné oblasti může být často vhodným řešením.

Alergická reakce je tlumena chladivými protizánětlivými preparáty, v kombinaci s celkovým podáním kortikoidů a antibiotik v případě většího poškození a poranění kůže. Vzhledem k možné genetické dispozici se nedoporučuje používat postižené jedince v chovu.

Ochroma hříbat

 

Ochromou se nazývá infekční zánět kloubů (arthritis), v pokročilejší formě i zánět kostí (osteomyelitis) u hříbat. Většinou se vyskytuje do stáří asi 2 měsíců. Bývá postiženo více kloubů.
Infekce se do kloubů dostává krví, primárním místem průniku infekce bývá většinou pupek. Vzniká tedy septikemie, tak se označuje přítomnost bakterií a jejich toxických produktů v krvi. Ne každá septikémie však musí vyústit v arthritis a osteomyelitis. Je nutno si zde uvědomit důležitý vztah nemocného koně, prostředí a patogenů, kteří onemocnění způsobují.
Každé hříbě je jinak odolné. Obranyschopnost hříběte je ovlivněna jeho genetickou výbavou, stavem matky během březosti, průběhem porodu a hlavně je závislá na příjmu mleziva (jeho množství a kvalitě) v prvních hodinách a dnech po porodu. K tomu se vrátíme později.
Co se týče prostředí, v každé stáji je jiné spektrum bakterií, primárně patogenních i takových, které jsou neškodné, ale je-li jim dána možnost, mohou se také uplatnit jako patogeny.
Infekcí může být postižen jakýkoliv kloub, nejčasteji to však bývají velké klouby končetin. S infekcí v kloubu se mění vlastnosti nitrokloubní tekutiny. Klesá pH, zvyšuje se počet bílých krvinek a aktivují se proteolytické enzymy, čímž se snižuje její kvalita a dochází k poškození kloubní chrupavky. Pokud se kloub v této fázi neléčí, výsledkem často bývá degenerativní onemocnění neboli arthróza. Kloub je pak nevratně poškozen.
Dle závažnosti se rozlišuje několik stupňů:
S typ, kdy je poškozeno více méně pouze kloubní pouzdro,
E typ, kdy je zasažena chrupavka a koncová část kosti nazývaná epifýza a
P typ, kdy se infekce dostává ještě dál do kosti.
S typ se vyskytuje většinou u několikadenních hříbat, kdežto P typ se zpravidla zjišťuje u starších, až 3 měsíčních hříbat.
Předcházející septikémie si chovatel nemusí všimnout. Septikémie může mít bouřlivé klinické přiznaky jako jsou slabost, nechutenství, horečka, apatie, ale také se nemusí klinicky projevit a tudíž může zůstat nepovšimnutá. Není-li hříbě dostatečně silné, aby překonalo infekci nebo je-li infekce tak silná, že na ní hříbě zkrátka nestačí, infikují se klouby a vzniká ochroma různého stupně. Ta se projevuje kulháním, jeden nebo více kloubů jsou oteklé, teplé a bolestivé. Všimne-li si majitel pouze kulhání, přičítá jej často na vrub nějakému poranění a odkládá se tak počátek razantní celkové léčby hříběte. Čím dříve se však ochroma začne léčit, tím lepšího lze dosáhnout výsledku. Má-li tedy hříbě problémy s jedním kloubem, také ostatní klouby bychom měli řádně vyšetřit. Rentgenologické vyšetření nám umožní odhadnout stupeň poškození a prognózu*.
Léčba spočívá především v celkovém podávání antibiotik. Další postup závisí na konkrétní situaci. Je-li hříbě ve špatném stavu, podává se nitrožilní infuze, vyžaduje-li to stav kloubů, pořádně se proplachují sterilními roztoky a je-li postižení ještě vážnější, může vyžadovat chirurgické ošetření kloubů. Přínosné je podávání nesteroidních antiflogistik (NSAID), které přinášejí úlevu od bolesti a tlumí zánět. Také podávání přípravků na podporu regenerace chrupavky pro zmírnění arthrotických změn lze doporučit.
I u ochromy platí pravidlo, že nemocem je lepši předcházet, než je léčit. Po narození je hříbě zcela bez protilátek (imunoglobulinu - Ig) proti okolním patogenům, ochrana závisí na přijetí hotových protilátek v mlezivu od matky. Proto se doporučuje klisnu již 2 měsíce před předpokládaným porodem umístit do stáje, ve které bude rodit, aby stihla vytvořit dostatek protilátek proti bakteriím, které žijí v daném prostředí. To, že stáj je třeba udržovat v čistotě, tu snad nemusíme zmiňovat. V prvních 24 hodinách po porodu musí hříbě přijmout dostatek kvalitního mleziva (minimálně 2 litry). Po 24 hodinách se rychle snižuje propustnost tenkého střeva hříběte pro přijímané protilátky. Také obsah oněch žádoucích protilátek v mlezivu během prvních dnů po porodu rychle klesá. Někdy se stane, že klisně odkapává mlezivo již dlouho před porodem a pro hříbě již není k dispozici dostatečná koncentrace Ig. Existuje ale mnoho jiných faktorů ze strany klisny i hříběte (třeba, že hříbě málo pije…), které způsobí, že hříbě nemá dostatečnou hladinu imunoglobulinu v krvi a je tedy náchylnější k infekci. Jsou různé metody, jak jednoduše zjistit koncentraci Ig v mlezivu, veterinář Vám poradí, jak ji určit přimo ve stáji. Na základě praktických zkušenností lze doporučit u každého narozeného hříběte aplikovat do 24 hodin sérum proti ochromě, které dodá organismu hotové protilátky proti patogenním zárodkům.
Možná je vhodné se zde také zmínit o onemocnení nazývaném "neonatální izoerytrolýza" (NI), neboli novorozenecká žloutenka hříbat. Máme-li klisnu, u jejíhož hříběte se v minulosti NI vyskytla, je třeba i dalšímu jejímu hříběti zamezit v pití mleziva od této matky a napájet ho několik dní náhradním mlezivem od jiné klisny. Když se mlezivo změní v mléko, je nebezpečí zažehnáno a hříbě může od své matky začít pít. Bližší objasnování NI by vyžadovalo samostatný článek. NI zmiňuji proto, že je stále mít napaměti, že děj se co děj, hříbě potřebuje mlezivo pro zachování dostatečné obranyschopnosti.
Na závěr bych ráda zopakovala, že klisnu je třeba v předstihu umístit do stáje, kde bude rodit, měla by být udržována v dobrém zdravotním a výživném stavu a stáje v čistotě. Hříbě se musí brzy po porodu dostatečně napít kvalitního mleziva a má-li nějaké problémy, je lepší "plašit kvůli maličkosti", než z váhavostí přijít o hříbě.
*Prognóza je odhad, jak se bude onemocnění vyvíjet a jaká je pravděpodobnost, že se pacient uzdraví.

Opar Lysivý

Opar lysivý je velmi nakažlivé plísňové onemocnění, které se přenáší stykem nemocných koní se zdravými a s napadeným nářadím, například kartáčem na čištění. Něktří koně mohou být přenašeči, aniž by sami trpěli známkami napadení. Na napadených místech se nejprve zježí srs´t, a pak vypadává. Objevují se kulaté nebo oválné holé skvrny. Infekce se postupně všemi směry rozšiřuje. Nakaženého koně musíme od ostatních izolovat a pravidelně ošetřovat nedráždivým antiplísňovým preparásem.. také musíme dezinfikovat box, sedlo, všechny postroje a čistící potřeby. Toto onemocnění je přenosné i na člověka, a proto postupujeme opatrně.

Otlaky

 

Věčný problém. V dnešní době, kdy je skutečně nepřeberné množství různých typů sedel a postrojů na koně, by se mohlo zdát, že přece nemůžeme koně otlačit, ale…

Zná, a nebo pozná to takřka každý z nás. Nemusí to být jen problém špatně padnoucího sedla nebo chomoutu, i když je to stále nejčastější problém. Otlak může způsobit i špatná volba podbřišníku, někdy je moc široký, někdy zas úzký. Další problém může způsobit i nevhodná podložka pod sedlo či chomout, nestejně dlouhé postraňky, špatný poprsní postroj a další a další. Toto jsou většinou dlouhodobější záležitosti a také léčení a náprava vyžaduje hodně času s vysokými náklady. My se dnes zaměříme na otlaky momentální, které se prostě někdy stanou a stačí k tomu málo. Zkřivená nebo pokrčená podložka pod sedlem, pokrčený nebo překroucený podbřišník, nebo třeba jen chomáč hřívy pod sedlem nebo chomoutem. Tedy o otlaky, které způsobíme zdravému koni po jedné uspěchané, nevydařené vyjížďce.

Kdy ho poznáme?

Nejdůležitější je po odstrojení koně řádně vysušit a vyčistit. Pokud koník v některém místě uhýbá před víchem nebo kartáčem, je nutné prohlédnout a prohmatat toto místo důkladně. Otlak je otok s vysokou citlivostí velikosti třeba jen oříšku, ale třeba taky v celé délce podbřišníku.

Co s tím?

Otlak je vlastně zánětlivý proces, takže je potřeba postižené místo chladit. Dále alespoň 2x denně masírujeme a vtíráme kostivalový nebo kaštanový gel. Pokud je koník v zimní srsti, je dobré ji v postiženém místě vystříhat nebo opatrně vyholit, aby se gel dostal dobře do kůže a neulpíval zbytečně na husté srsti. Výborně pomáhá i aloe vera. Přikládáme podélně rozříznuté, trnů zbavené listy, nebo vtíráme vymačkanou šťávu z listů opět alespoň 2x denně až do vyhojení. Na postižené místo nesmíme po dobu léčení pokládat sedlo nebo postroj.

Jak dlouho léčení potrvá?

To záleží na tom, jak je otlak velký, je-li na měkké tkáni nebo na kosti a jak dlouho musel koník špatné postrojení nést. Někdy je za 3-4 dny po problému, jindy léčíme dva týdny. Je ale potřeba vytrvat a nesedlat koně dřív, než se otlaky skutečně vyhojí. Nestačí jen, že boule zmizí, postižené místo musí ztratit i citlivost. To znamená, že koník na dotek a stlačení nereaguje ani otřásáním kůže, ani jakýmkoliv způsobem naznačujícím i malou bolest. Jakmile podráždíme nevyhojené místo postrojem, objeví se otok znovu a většinou ve větší míře.

Je nutné volat veterináře?

Pokud jde jen o lehce oteklé ohraničené místo a po aplikaci gelu otok mizí, není potřeba hned volat doktora. Pokud se otok neztrácí nebo je na kosti, popřípadě se ztvaruje do špičky a je podobný abscesu, veterináře raději zavolejte, zkrátíte koníkovi trápení a vy se vrátíte rychleji do sedla.

Co dál?

Jakmile se podaří otlak úplně vyléčit, podotýkám úplně, může se koník vrátit do práce. Určete ale nejdříve příčinu vzniku otlaku a odstraňte ji. Nezapomeňte pořádně vymýt srst od všech zbytků gelů popř. mastí od veterináře, i tyto zbytky mohou napomoci k návratu otlaků.

Často vídám koníky s pochybnými vystříhanými podložkami, které nic neřeší. Otlačený kůň je zkrátka na několik dní vyřazen, proto nenahrazujte sedlo jiným. I dobře padnoucí sedlo může tlačit na oteklé místo a problém se prohlubuje. Pokud je váš kůň přecitlivělý a otlačí ho i dobře padnoucí sedlo třeba po celodenní vyjížďce, protože není na tak dlouhou práci zvyklý, existují i nové alternativy, jako jsou ortopedické nebo známější gelové podložky, které ještě lépe rozloží váhu sedla a jezdce.

Vždy se dá najít správné řešení.

Podlomy

 

Mokro, špína a oslabená kůže tvoří ideální podmínky pro některé mikroby. První příznaky kožního zánětu ve spěnce je nutné včas zjistit a ošetřit - jakmile podlom jednou přejde do chronického stádia, mnoho koní se ho nezbaví do konce svého života.

Příznaky
Kdo pravidelně kontroluje spěnky, dokáže podlom odhalit už v počátečním stádiu. U typického průběhu pokožka nejprve zčervená a otéká, což koni působí bolest. Často jsou také u koní s podlomem aktivnější mazové žlázky, takže povrch kůže je mastnější až mazlavý. Dalším typickým příznakem jsou zježené chlupy v místech, kde jsou otoky. Už jen zježené chlupy kolem korunky signalizují podráždění kůže, které mohlo vyvolat použití nevhodného mazání na kopyta. I z toho se může vyvinout podlom.
Po krátké době se mezi chlupy objevují malé uzlíky a puchýřky, které rychle začínají mokvat. Prýští z nich zpočátku čirý, nažloutlý a často zapáchající až hnisavý mok. K tomu ovšem nedochází u všech koní. U suchého podlomu se tvoří na kůži šupinky.
Mokvání hnisavého podlomu také časem ustává, v pokročilém stádiu zánět vysychá a tvoří se strupy. Někteří koně začnou kulhat, protože strup při ohýbání končetiny bolí a omezuje její pohyb.

Příčiny
1) Podlom je zánět kůže v oblasti zadní části spěnky vyvolaný bakteriemi. V některých případech jsou původci onemocnění patogenní zárodky jako agresivní stafylokoky nebo streptokoky. Jsou to ale i bakterie běžně se vyskytující v každé stáji nebo ve výbězích.
2) Mikroby ohrožují koně zejména tam, kde není věnována dostatečná péče o hygienu. Ve stáji, kde koně stojí celý den v hnoji nebo se jim nečistí nohy, je vždy vysoké riziko vzniku podlomů.
3) Podlom se také většinou objeví na zadních končetinách, což je pravděpodobně tím, že ošetřovatelé začínají koně čistit odpředu a než dojdou k zadním nohám, jsou už unavení a nečistí tak důkladně.
4) Koně však mohou onemocnět i tam, kde jsou hygienické podmínky dobré - v případě, že je kůže na nohách oslabena nebo poraněna. Příliš vody činí pokožku náchylnější, protože dochází k narušení přirozené ochranné tukové vrstvy. Takže přehánět hygienu tím, že se často stříkají nohy vodou, může vést až ke vzniku podlomu - zvláště když jezdec po ostříkání nohou zapomene vysušit spěnky.
5) Vytrvalý déšť může proměnit louku nebo výběh v bahniště a bakterie, kterým se ve vlhku daří, se dostanou se špínou na nohy. Proto je podlom typickým onemocněním v podzimním a zimním období.
6) Povrch haly ošetřený přípravkům proti mrazu, především solí, je pro jemnou kůži silným dráždidlem. Podrážděná a narušená kůže je ideální pro vstup bakterií.
7) Další příčinou může být mechanické porušení kůže například na podzim, když střečkové kladou na podzim vajíčka na zbytky hnoje na končetinách koní a vyvolávají svědivost. Koně se snaží zbavit svědění tím, že se kousají do spěnky.
8) Dlouhé cválání na podzim po strništích je také v tomto ohledu nebezpečné, stonky obilí jsou ostré a snadno se do jemné kůže spěnky zapichují.
9) Oblast zadní části spěnky je však zranitelná v každém ročním období. Je pár centimetrů od země, nechráněná před ostrými kameny a jinými předměty, které se mohou vyskytovat v terénu a spěnku poranit - zvláště kolem starých jizev se často vytváří suchý podlom.
10) Stříhání rousů je rovněž nevhodné především tam, kde koně stojí na tvrdém povrchu a při močení jim moč stříká na nohy a dráždí kůži.
11) Vedle výše uvedených vnějších vlivů se na vzniku kožního onemocnění podílí i poruchy metabolismu. Parazité, kteří se dostanou do trávícího ústrojí, mají na svědomí úbytek minerálních látek. Další příčinou metabolických poruch je špatná výživa - nedostatek některých minerálních látek je škodlivý stejně jako jejich nadbytek. Takže jednostranná výživa, překrmování - všechno, co naruší rovnováhu v organizmu, činí koně náchylnější i ke vzniku podlomu. Proto koně, kteří tímto onemocněním trpí, by neměli být krmeni jádrem.
12) Pak je tu také zatížení půdy těžkými kovy, což vede k problémům s ledvinami a tělo se těžko zbavuje jedů, které by mu normálně neublížily. Mezi dalšími látkami provokujícími onemocnění kůže patří i některé medikamenty (také anabolika).

Rizikoví pacienti
Na podlomy dost často trpí chladnokrevní koně, jejichž husté rousy na sebe snadno nabalí bláto a hnůj. S nimi se do spěnky dostávají bakterie. Další rizikovou skupinou jsou všichni koně, kteří musí stát celý den v bahnitém výběhu nebo vrstvě hnoje v boxe.
Rizikoví jsou i koně, kteří mají bílé spěnky. Pod bílými odznaky je nepigmentovaná kůže, která je mnohem citlivější.

Průběh onemocnění
Strup, který se při podlomu vytváří, není součástí hojivého procesu, ale naopak znamená další rozvoj onemocnění. Pod strupem se totiž mohou bakterie dál nerušeně množit. Na mokvající okraje strupu se nalepují chlupy a jak strup vysychá, dochází k jejich tahání až vytrhávání s kořínky a to vytváří další místa pro útok mikrobů. Zánět se tedy většinou stále rozšiřuje. Bez rychlého ošetření rychle přechází do chronického stádia. Hlavně u chladnokrevníků dochází ke zrohovatění kůže, tvorbě mozolů a květákovitých útvarů. Někdy může být spěnka navíc infikována mikrobem Fusobakterii necrophori, který také způsobuje hnilobu střelky. Odumřelá tkáň je rozkládána hnilobným procesem.

Následky
Otevřená kůže ve spěnce se stává vstupní bránou pro hnilobné bakterie, které způsobují zánět podkoží. Jestliže tyto flegmóny nejsou léčeny, dochází k nevratným poruchám krevního oběhu a kůň má trvale oteklé končetiny.
Občas může mít podlom ještě horší následky. Pokud se vyskytne hodně nízko, může zánět přejít na kopyto a střelkovou kost, v extrémních případech vzniká rakovina kopyt.

Léčba
Léčba podlomu, který je v chronickém stádiu, je velice obtížná. Proto je nutné ošetřit již počáteční příznaky, jako zčervenání kůže, otoky, zhrubnutí kůže nebo tvorbu šupinek. Důležitá je tedy každodenní řádná péče (když zjistíme první příznaky) - a sice nejprve omytí teplou vodou, potom šampónem. Je potřeba zvolit jemný přípravek, aby nedošlo k porušení ochranné tukové vrstvy. K tomu se hodí řada přípravků humánních, jako např. specielní šampóny na bázi kyseliny sírové a salicylové nebo s výtažky z ovsa.
Jestliže je podlom již v pokročilém stádiu - kůže praská a mokvá, je vhodnější použít k omytí tříprocentní peroxid vodíku. V tomto stádiu musí veterinární lékař bojovat se zánětem pomocí antibiotik nebo sulfonamidů.
Jestliže se podlom vyskytne v jedné stáji o většího počtu koní, je nutné bakteriologické vyšetření, aby se zjistil konkrétní původce a aplikoval se odpovídající přípravek.
Malé záněty může chovatel ošetřit sám pomocí desinfekčních roztoků jako je např. Betadina. Jinak by se měl poradit s veterinářem, který mu doporučí nejvhodnější antibiotickou nebo protizánětlivou mast.
Co se týče odstranění strupu, je nutné to provádět s citem. Protože pod ním mohou být bakterie, odstranit se musí - ale pokud se strhne bez předchozí přípravy, je třeba počítat s velice bolestivou reakcí. Na změkčování je dobrá salicylová mast v tenké vrstvě - aby se na ni nenalepily hobliny nebo sláma.
Když je box vysoko nastlaný slámou, spěnky se mohou ochránit před popícháním vlněnými pomožkami. Obvaz není vhodný, protože tvoří záhyby a to ránu ještě víc dráždí. Jestliže ke změknutí strupu nepomůže salicylová mast, pak přiložíme obklad s desinfekčním roztokem obsahujícím jód. Až když dostatečně strup změkne, dá se šetrně odstranit.
U stádia bradavkovitého podlomu tyto metody nepomohou. Zbytnělou tkáň je nutné odstranit chirurgicky. Pak se tkáň hojí pod specielním obvazem. V obzvláště těžkých případech , když je zasažená celá oblast spěnky, je nutné zjistit všechny původce a pak aplikovat příslušné preparáty.
Všechno úsilí je marné, jestliže chovatel nezlepší hygienické podmínky.

Alternativní léčba
Existuje řada rostlinných přípravků např. mast na bázi arniky. V zásadě připadají v úvahu všechny přípravky, které se používají k hojení ran. Kdo se však spoléhá jen na ně a nepoužije antibiotika, riskuje, že se agresivní původci rozšíří.

Délka léčby
Jestliže se podlom ještě nerozšířil, ale už je ve stádiu tvorby strupu, trvá léčení minimálně týden až deset dní. Chronický podlom se často nedá zcela vyléčit. Mnoho chladnokrevných koním tím trpí celý život a příznaky se dají pouze mírnit.

Sporné otázky
Někteří veterináři varují před odstraňováním srsti v zadní části spěnky, protože dochází k nadměrnému dráždění kůže. Jiní jsou toho názoru, že strup, který vznikne tam, kde je srst, je vždycky silnější a proto poskytuje bakterií, lepší podmínky.

Prevence
Správná hygiena ve stáji udržuje bakterie v odstupu, rovněž tak i udržování spěnky v čistotě. Příliš časté mytí škodí, ještě víc škodí mytí bez následného vysušení. Ve vlhkém počasí je vhodné chránit spěnky např. zinkovou mastí, mastí obsahující čajovníkový olej nebo
Prevencí je i správná výživa, která zajistí dostatek minerálních látek a vitamínů. (Např. vitamínu A, který má důležitou funkci z hlediska odolnosti kůže, nebývá v seně dostatečné množství. )

Tipy koňařů
Jako prevenci natírali koním spěnky vazelínou nebo ricinovým olejem. Po jízdě je zabalili do suchých vlněných bandáží eventuelně podložených vatou a po vysušení je ještě promasírovali. Pokud podlom vznikl, ošetřovali ho čistým medem nebo medem smíchaným s vepřovým sádlem (med dnes propagují ženské časopisy jako domácí přípravek k ošetření popraskaných rtů). Přes tuto směs přišel čistý suchý obvaz fixovaný vlněnou bandáží.

Roupi

Roupi cizopasí v tlustém střevě kon, hlavně hříbat. Samičky roupů vylézají z konečníku a kladou vajíčka na kůži kolem řitního otvoru, kde tvoří tmavé až nazelenalé opvlaky. Jejich mikroskopickým vyšetřením zjistíme, že jde o vajíčka roupů. Při vylézání samiček se silně dráždí sliznice, což způsobuje svědění. Hříbata se dřou zádí o stěny a o dostupné předměty. Přitom si odírají srst na zádi a žíně u kořene ocasu, kde se pak vytvoří vyrážka.Současně odpadávají vajíčka do steliva a dostávají se i do krmiva a na zdi stáje. Pozřením znečištěného krmiva nebo lízáním stěn stáje se vajíčka roupů dostávají do zažívacího ústrojí koně a v tlustém střevě se pak líhne další generace roupů, která dospívá za 3-4 měsíce. Nahromadí-li se v tlustém střevě roupi ve větším množství, dochází ke kataru střev.
Boj proti roupům je obtížný, protože zatím neáme spolehlivý protředek k jejich ničení. Ještě nejlépe lze odčervit klisnu před porodem chloridem uhličitým nebo fenotiazinem. U hříbat zamořených roupy se omývá záď mýdlovou vodou. Ve stáji se musí udržovat čistota a občas je třeba dezinfikovat, aby se také zničila vajíčka roupů.

Škrkavka

 

Škrkavky jsou v dospělosti dlouhé 15 - 20 cm. Jsou to oblí červi, kteří žijí ve střevech koní. Škrkavkami trpí nejvíce hříbata a můžeme je u nich zjistit již v raném stáří 2 a půl - 3 měsíce. Staří koně bývají také postižení škrkavkami, ale ne tak značně jako hříbata. Starší koně, kteří již měli škrkavky, si proti nim během života vytvořili určitou imunitu.
Vajíčka škrkavek jsou v obrovských množstvích v trusu koní, a tak se jimi znečišťují krmiva, steliva, zdi stájí, srst koní i vemena klisen matek. Je známo, že hříbata za několik dnů po narození požírají s obliboutrus matek a s ním i velké množství vajíček škrkavek. V zažívacím ústrojí takových hříbat se z těchto vajíček vylíhnou nepatrné larvičky, které tělem malého hříběte cestují asi 2 měsíce. Nejdříve pronikají stěnou střeva do krve a s ní až do plic, kde narušují plicní tkáň a otvírají tak patologickým bakteriím cestu do plic. Z plic postupují larvičky do hltanu, kde jsou polknuty a přicházejí znovu do zažívacího ústrojí. Usídlí se v tenkém střevě, kde dospívají.
Škrkavky škodí hříbatům tak, že celým svým povrchem odnímají již hotové výživné šťávy. Proto hříbata hubnou, jsou smutná, mají velké břicho a zježenou srst bez lesku. Škrkavky také bývají příčinou zánětů střev a vážných kolik.
Proti škrkavkám se bojuje odčervením. Prevence proti škrkavkám se provádí udržováním čistoty a pořádku ve stájích, sbíráním trusu ve stájích i na pastvinách a desinfekcí stájí. Aby se předešlo nakažení sajících hříbat, musí se klisna odčervit již dva měsíce před ohřebením.

Tetanus

Jedná se o onemocnění způsobené anaerobní baktérií Clostridium tetani. Tato bakterie se běžně vyskytuje ve střevech býložravců, zejména koní, trusem se dostává do půdy, kde sporuluje a ve formě spory zde přežívá několik let. Vstupní branou Clostridií je poranění (zejm. hluboké bodné rány, ale i zášlapy, zakování, přehlednuté drobné oděrky) , infekce pupečního pahýlu u hříbat, operační rány (zejm. kastrační rány), ale i poranění trávícího traktu parazity, poranění tlamy způsobené ostrými hranami zubů. Bez přístupu vzduchu dojde k namnožení bakterií a uvolnění neurotoxinu tetanospazminu, ten se podél nervových zakončení dostává do centrální nervové soustavy, kde brání snižování vzruchů motorických nervů. Výsledkem je přehnaná reakce svalů (křeče) na běžné podněty jako je světlo, zvuk, dotyk. Klinické příznaky onemocnění se objevují za 1-3 týdny po infekci Clostridiemi, v závislosti na množství vyprodukovaného toxinu a vzdálenosti místa infekce od centrálního nervového systému. Při perakutním průběhu se mohou příznaky objevit po 24 hod.

Jaké jsou klinické příznaky tetanu?
Prvními příznaky je mírná ztuhlost pohybu, neochota při obracení a otáčení. Posléze se začínají objevovat křeče svalů začínající na hlavě a šířící se na celé tělo zvířete. Ztuhlé žvýkací svaly neumožňují příjem a zpracování potravy, kůň není schopen žrát, polykat sliny.Uši jsou nepohyblivé, nasměrované dopředu.Při zdvihnutí hlavy dochází k výhřezu třetího víčka. Kůň stojí na široce rozkročených, natažených končetinách, ocas je ztuhlý a zdvižený nahoru. Omezením funkce mezižeberních svalů kůň namáhavě dýchá ( dyspnoe), nozdry jsou široce roztažené. Ve finálním stádiu kůň uléhá a hyne na udušení- ochrnutí mezižeberních svalů a přímé poškození dýchacího centra tetanospazminem.

Léčba
Máte-li podezření na tetanus, ihned volejte veterinárního lékaře. Jen včasné ošetření může zachránit život vašeho kamaráda. Koni je podáno hyperimunní sérum, vysoké dávky antibiotik a sedativa uvolňující tonus svalů. Rány, které jsou vstupem infekce je potřeba důkladně vyčistit, odumřelou tkáň a cizí tělesa z rány odstranit. Zvíře je drženo v tmavém, tichém boxe, výživa je zabezpečena infúzemi a nosojícnovou sondou. Při ulehnutí je pacient držen v závěsu, 50-80% případů tetanu končí úhynem pacienta.

Prevence
Nejlepší ochranou zvířete je vakcinace. Tak jako každá jiná vakcína, se i vakcína proti tetanu, musí po první aplikaci po 4 týdnech zopakovat. Jedna injekce nestačí. Bez přeočkování vakcína vaše zvíře neochrání. Další vakcinační schéma je potřeba dodržovat dle výrobce vakcíny a pokynů veterinárního lékaře. Imunita proti tetanu dle druhu vakcíny trvá 1-4 roky. Ověřte si, zda vaše zvíře bylo vakcinované správně. Není výjimkou, že zakoupíte zvíře dle původního majitele očkované a proti tetanu chráněné, ale kůň byl vakcinován jen jednou před dvěma lety a vakcína nikdy nebyla přeočkovaná. Toto zvíře proti tetanu rozhodně chráněné není. Nedejte ani na slova původního majitele, kůň přeočkován byl, ale neměl jsem průkaz. To pravda být může, ale nemusí a chcete riskovat? Stojí vám 200Kč za tisíce korun vydaných za léčbu s nejistým výsledkem?

Hříbata jsou do 3 měsíců věku chráněna mateřskými protilátkami, jejichž hladina postupně klesá. Ve třech měsících je hříbě schopné na vakcinaci reagovat vlastní tvorbou protilátek. Hříbata vakcinovaných matek se běžně očkují kolem 4 měsíce stáří (hladina mateřských protilátek postupně klesá), hříbata jejichž matka není očkovaná, vakcinujeme již ve 3 měsících. To sice není proti tetanu chráněné, ale na vakcinaci není schopno reagovat dříve.

Každé zranění zvířete je potřeba ošetřit, ránu vyčistit, chlupy kolem oholit nebo ostříhat, odumřelou tkáň odstranit. Nenechávejte na ráně strupy a hnis, rána by měla být každý den vyčištěna. V případě závažnějších poranění, bodných ran nebo ran vzniklých kousnutím veterinář preventivně aplikuje protitetanové sérum a antibiotika.

Zácpa

 

Zácpa = obstipace = nahromadění a zahuštění střevního obsahu, které se tak stává neprůchodné pro hustější masu zažitiny. Jedná se o jednu z nejčastějších příčin kolik u koní.

Podle příčiny vzniku rozeznáváme:
1. Zácpa primární (samostatná) jako následek dlouhodobějšího podávání krmiv bohatých na hrubou vlákninu (vojtěškové seno, požírání podestýlky apod.), požírání písku a hlíny, kůry stromů, okusování ohrad apod.
Vznik zácpy podporuje také nedostatečné rozžvýkání a proslinění potravy (hltavé žraní, příliš krátká řezanka nebo nasekaná tráva), nedostatečný pohyb koní, nedostatek vody, mikrobiální nerovnováha, pomalá peristaltika (staří koně).
2. Zácpa sekundární vzniká před nějakou překážkou střevní průchodnosti (zauzlení, nádory, kýly apod.) nebo před ochrnutým střevním úsekem.

Zácpa slepého střeva
Příčinou zácpy slepého střeva je obvykle křeč svěrače při ústí slepého střeva.
Následkem toho dochází ke hromadění obsahu v hlavě slepého střeva. Peristaltika slepého střeva se nezastavuje, zúženým otvorem z něho může unikat plyn a tekutější obsah, kůň pak může mít průjem. Tento stav často přechází do chronicity - zácpa se zhoršuje, střevní stěna se zesiluje. Méně často se ucpává celé slepé střevo.

Příznaky zácpy slepého střeva
Koně jsou několik dní apatičtější,
pijí i přijímají krmivo, ale málo,
často leží,
mívají obvykle jen mírné kolikové bolesti
a peristaltické zvuky nad slepým střevem jsou utlumené nebo chybí.
Tento stav může přetrvat dlouho, až 14 dní, pak dochází k nekróze střevní stěny a stav koně se výrazně zhorší.
Zácpy slepého střeva mají tendenci se opakovat.

Veterinář diagnostikuje zácpu slepého střeva na základě rektálního vyšetření.

Léčbu je třeba zahájit co nejdříve, pozdní nebo příliš drastická léčba může mít za následek nekrózu střevní stěny. Obvykle se koni podávají infuze, jejichž účelem je změkčit střevní obsah. Veterinář koni podá také léky na uvolnění střevních křečí a nálev, skládající se z vody, parafínového oleje a projímadel. V případě, že zácpa této konzervativní terapii odolává, se provede operace.

Zácpa tenkého střeva
Jedná se o velmi závažnou zácpu. Postižen je většinou kyčelník, příčinou bývá křeč jeho svěrače. Ve střevě se hromadí střevní obsah a vyvolává křeče, následkem toho se zácpa zhoršuje a bludný kruh se uzavírá. Výsledkem jsou těžké poruchy prokrvení střevní stěny a nakonec až její nekróza.

Příčinou bývá krmivo bohaté na dřevnaté složky, jejichž průchod tenkým střevem vyvolá zesílení střevní stěny, toto místo je potom predispozicí ke vzniku zácpy.

Příznaky zácpy tenkého střeva
Ke kolice může dojít už během příjmu krmiva, pokud je postižen dvanáctník, častěji se však kolika dostaví až za několik hodin po nakrmení. Koliky jsou většinou středně těžké až těžké (viz kapitola o kolice), kůň se potí, má bolesti, peristaltika je zpočátku zrychlená, později zpomalená až zastavená. Většinou se následkem zácpy tenkého střeva rozvíjí rozšíření žaludku. Velmi rychle se u koně objevuje dehydratace, poruchy krevního oběhu a následkem odumírání střevní stěny i "otrava střevním obsahem". Kůň má velmi slabý a rychlý puls, jeho sliznice jsou špinavě červené, těžce dýchá a může mít zvýšenou teplotu. Celkový stav koně se velmi rychle zhoršuje a bez včasného zákroku často dochází k úhynu.

Veterinář určí diagnózu podle průběhu koliky, na základě rektálního vyšetření, sondáže žaludku a reakce koně na léky.

Léčba spočívá na začátku koliky v podávání preparátů k uvolnění střevních křečí, později se doporučuje rovnou přistoupit k operaci koně, dokud je jeho celkový stav ucházející a je naděje, že kůň zvládne narkózu.

Zácpa tlustého střeva
Zácpa velkého kolonu
Příčiny zácpy velkého kolonu jsou vyjmenované výš (viz Zácpa).
Díky anatomickému tvaru a uložení jsou častými místy zácpy pánevní ohbí, žaludkovité rozšíření nebo levá dolní sloha.
Kolikové projevy jsou v tomto případě obvykle mírnější (viz kapitola o kolice). Celkový zdravotní nebývá příliš narušený, peristaltika střev je v místě zácpy zpomalená nebo zastavená.
I zde je velmi důležité rektální vyšetření, díky kterému veterinář zjistí lokalizaci zácpy i její charakter a rozsah.
Zácpa velkého kolonu je poměrně dobře řešitelná nálevy, projímadly, infuzemi, pouze v těžkých případech, které odolávají konzervativní léčbě, je třeba přistoupit k operaci.

Zácpa malého kolonu
Příčinou této zácpy jsou nejčastěji krmiva s vysokým obsahem hrubých vláknitých částí (vojtěškové seno, řepková sláma), ale i hltavý příjem čerstvé vojtěšky a podobné píce. I tato zácpa se projevuje slabší kolikou.
Veterinář ji rozezná na základě rektálního vyšetření.
Léčba spočívá v podávání nálevů a hlavně tlakových klyzmat, manuálním rozmělnění zátky.

Zadržení střevní smolky
Tento problém novorozených hříbat je vyvolán zahuštěním střevního obsahu, který způsobí obstipaci střeva před vstupem do pánve. Novorozené hříbě má koliku, snaží se kálet, ale bez úspěchu. Kolikové bolesti se stupňují poté, co se ve střevech nahromadí plyn.

Na veterináři je, aby zadržení střevní smolky odlišil od jiných problémů s podobnými příznaky, např.:
nevyvinutí konečníku,
prasknutí močového měchýře,
změna polohy střev.

Tuto zácpu veterinář obvykle vyřeší rektálními nálevy s teplou vodou a parafínovým olejem. V těžších případech lze zvolit projímadla a nakonec i operaci.

____________________________________________________________________________

Jednovaté rostliny

 

Existuje celá řada rostlin, keřů a stromů, které jsou pro koně a ponye jedovaté.
Některé z nich, jako PRYSKYŘNÍK, které jsou jedovaté jen čerstvé a ve velkém množství, nejsou nijak chutné. Na druhé straně koně s velkou chutí spořádají TIS, jehož všechny části jsou smrtelně jedovaté. Už malé množství, kolem 0,5kg, může koně zahubit. Všechny výběhy bychom proto měli pečlivě zkontrolovat, než do nich koně vypustíme, a i pak pravidelně prohlížet, neboť semínka jedovaté rostliny sem můžou zabloudit z vedlejšího pozemku.
Jednou z nejnebezpečnějších rostlin je STARČEK PŘÍMĚTNÍK, který je vysoký a snadno rozeznatelný podle žluté barvy svých květů. Starček obsahuje alkaloidy, které zasahují játra, a jejich účinek se kumuluje: malé dávky konzumované po delší dobu jsou stejně nebezpečné jako velké množství pozřené v krátkém časovém úseku. Na otravu starčekem neexistuje žádná specifická léčba a jeho účinky jsou většinou srtelné.
Starček může být vyhuben postřikem - nejlépe od konce dubna do začátku května, kdy se vyvíjejí výhonky a vznikají mladé rostliny. Nebo ho můžeme také vykopat, ale to je pracnější. Ze země musíme odstranit všechny kořeny a rostlinu spálit. Pokusy s odřezáváním rostliny v květu, aby se zamezilo jejímu vysemenění, pravděpodobně problém nevyřeší, neboť rostliny většinou následující rok vyrostou ještě silnější.
Jestliže je výběh zamořen touto rostlinou skutečně silně, nejlepším řešením je půdu zorat a znovu osít. Čím lepší je hospodaření s travním porostem, tím méně je pravděpodobné, že se nám objeví starček. Čím jsou drny trávy hustší, tím má starček méně šancí sem proniknout.
NÁPRSTNÍK, který je stejně jako starček chutnější, jestliže je usušený v seně, než když je čerstvý, je pro koněc rovněž srtelný. Již množství 100 g může způsobit smrt. Symptomy otravy náprstníkem zahrnují křeče a dýchací obtíže. Kůň zemře během několika hodin.
BOLEHLAV má stejně katastrofický účinek, přestože v tomto případě je smrtelná dávka vyšší (asi 2,5 - 5 kg).
Všichni zástupci čeledi RULÍKOVITÝCH jsou jedovatí, stejně jako OMĚJ.
PŘESLIČKY, které se běžně vyskytují v močálovitých oblastech, mohou být nebezpečné, jsou-li konzumovány ve větších dávkách v seně. Koně většinou silné stonky nežerou.

Keře a stromy, jimž by se koně měli vyhnout za každou cenu zahrnují RODODENDRONY (malé množství způsobí smrt díky zástavě dýchání), OLEANDR, ŠTĚDŘENEC (především semena), ZIMOSRÁZ, PTAČÍ ZOB a VAVŘÍN. Všechny části tisu, čerstvého nebo sušeného, jsou již v malých dávkách smrtelné a protijed není znám. OCÚN obsahuje jed, který se ukládá v organismu, a v době, kdy se příznaky projeví, již není pomoci. Jed obsažený v HASIVCE má rovněž kumulační efekt, který způsobuje pomalý růst, ztrátu koordinace a celkovou ztrátu kondice. Měli bychom si také dávat pozor, jestliže se ve výběhu nebo jeho okolí objevují duby. Úroda ŽALUDŮ je každý rok jiná. Jestliže je kůň pozře ve větším množství, mohou být škodlivé. Měli bychom je shrabat a odstranit.

     

ROSTLINY, KEŘE A STROMY, KTERÉ JSOU PRO KONĚ JEDOVATÉ: Hasivka, pryskyřník, len, náprstník, bolehlav, přeslička, lupina, ocún, rulík, vikev, starček přímětník, plavuň, bodlák Zimosráz, vavřín, oleandr, ptačí zob, rododendron Řešetlák, štědřenec, magnólie, tis Žaludy

BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ

---

 

• Naučte se rozetnávat jedovaté rostliny a stromy

• Dříve než dáte koně do nového výběhu, pečlivě
  zkontrolujte travní porost a živé ploty, zda v nich
  nejsou jedovaté rostliny

• Jedovaté rostliny vykopte a spalte

• Ohraďte všechny jedovaté stromy, které nemůžete
  odstranit - nesmí zůstav v dosahu koní

• Pravidelně kontrolujte výběhy a živé ploty.
  Nezapomňte, že jedovaté rostliny se mohou rozšířit z
  vedeljších pozemků.

• Nikdy nenechávejte rostliny, které jste vykopali,
  ve výběhu volně ležet. Řada rostlin, především starček,
  koním chutná více povadlá nežli čerstvá.

• Udržujte travní porost v dobrém stavu, neboť husté
  kvalitní drny pomáhají vysemenění jedovatých rostlin.

• Pokud jsou v blízkosti nějaké jedovaté stromy,
  dávejte pozor na spadlé větve nebo listy, zvláště za
  větrného počasí.

• Pokud výběh sousedí se zahradou, kontrolujte, zda
  její majitelé neodhodili za plot zbytky rostlin, které
  by mohly být jedovaté.

• Po použití chemických prostředků proti plevelu
  počkejte několik týdnů nebo alespoň do prvního silného
  lijáku, než koně vypustíte do výběhu.

_____________________________________________________________________________________________________________

 

Vnitřní paraziti